Mahavíra

Mahavíra (599-527 př.n.l.) se narodil v Biháru, v severní Indii jako princ, syn krále Siddharthy a královny Trisaly, do třiceti let žil v bohatství. Potom opouští rodinu i bohatství a žije dvanáct a půl roku bezdomoví asketickým životem, v mlčení a s přísnými půsty, což je zakončeno získáním keval džňana - dokonalého osvícení. Dalších třicet let pěšky cestoval po Indii a kázal lidem o své cestě a svých zkušenostech, jak opustit koloběh zrození a smrtí spojený s bolestí, ztrátami a smrtí.
Z jeho vzoru vzniká nové náboženství - džínismus. Již za života Mahavíry mělo asi 400 tisíc následovníků. Toto náboženství naprosto odmítá jakékoli zbytečné násilí, věřící jsou velice přísnými vegetariány a vždy se snaží svým konání způsobit co nejméně utrpení okolnímu světu.
Džínismus má dvě základní větve. První jsou Bíle odění - švétambarové, jejichž mniši nosí bílé róby a jejichž středisko je v Palitaně ve státě Gudžarát v severní Indii. Druhá větev se nazývá digambarové - větrem odění a jejich mniši chodí nazí. Centrum je v jižní Indii ve Šravaně Belagole.
Mahavíra se nepovažoval za zakladatele džínismu. Tvrdil, že je pouze 24. thírthankárem, tvůrcem brodu, který odvěkou pravdu přináší zpět na zem. Takto spolu s Buddhou obnovuje odvěkou moudrost, kterou na indickém subkontinentu dočasně přerušuje invaze Arjů a jimi přinesené obětnictví.

Menu: