Co je mandala

Slovo mandala pochází ze sanskrtu a znamená svatý kruh - střed. Můžeme za ni považovat vlastně každý kruhovitý tvar, který má střed.

Mandala vyjadřuje touhu člověka po celistvosti, po seberealizaci. V kresbách malých dětí je kruh, mandala, symbolem zrodu jejich identity, kdy se jedinec začleňuje do skutečného prostoru, času a místa. Podle C. G. Junga je mandala tušení středu osobnosti, určitý centrální bod uvnitř duše, k němuž se všechno vztahuje, podle kterého je všechno uspořádáno. Mandala tak může být nástrojem sebepoznávání a sebeodhalování. Může pomáhat i jako jakási mapa vnitřní reality. Člověk si uvědomí, kde je jeho střed, přesněji řečeno - co stojí v jeho centru.

Existence mandaly jako formy ovšem sahá mnohem dále, je starší než historie člověka, je stejně stará jako vesmír sám. Ostatně, čím jiným je obraz velkého třesku než mandalou? Sám vesmír je mandalou (stejně jako každá mandala je zároveň vesmírem) skládající se z nespočtu mandal nejrozličnějších dimenzí. Mandalami jsou jednotlivé galaxie, sluneční soustava, naše Země. Stavebními kameny oceánů jsou kapky, tedy mandaly. Země a hory jsou uspořádány z nerostů, jejich základními stavebními kameny jsou krystaly, tedy mandaly. Vše živé se skládá z buněk a každá buňka je mandalou. Buňka má jádro a to je mandalou. Vše na naší planetě se skládá z atomů, které jsou mandalami. Když vhodíte kámen do vody, vytvoří soustředné kruhy - tedy mandalu, letokruhy stromu tvoří mandalu...

Mandala otevírá, mandala je symbolickou poutí vesmírem a je nemožné po ní kráčet, aniž bychom byli vnitřně pohnuti.

S mandalami se setkáváme na každém kroku. Vídáme je každý den. U rybníka třeba vidíme vyskočit rybku z vody, tam kde do ní znovu spadne se objeví kruhy, které se stále rozšiřují - kruhy tvoří mandalu. Kopretina v plném květu, pavučina. Sněhová vločka také tvoří mandalu, také když rozřízneme na polovinu pomeranč, spatříme mandalu.

Pomeranč	Kopretina	Pavučina	Vločka

Menu: