Duchovní texty

 

Dvacet vzkazů rodičům od jejich dětí


1. Nerozmazlujte mě. – Vím dobře, že bych neměl/a dostat všechno, o co si řeknu – jen vás zkouším.

2. Nebojte se být přísní a neoblomní. – Mám to radši – cítím se tak bezpečněji.

3. Nedovolte, abych si vytvořil/a špatné návyky. – Musím se spoléhat na vás, že je včas odhalíte.

4. Nedělejte ze mě menší, než jsem. – Nutí mě to, abych se choval/a nesmyslně jako „velký/a“

5. Nekárejte mě a nenadávejte mi na veřejnosti. – Mnohem víc na mě zapůsobí, když si se mnou pohovoříte v tichu a soukromí.

6. Nevnucujte mi, že moje chyby jsou velkým hříchem. – Nabourává to můj smysl pro hodnoty.

7. Nenechte se příliš vyvést z rovnováhy, když vám řeknu, že vás nemám rád/a. – Nejste to vy, kdo mi vadí, ale vaše síla, která mě ohrožuje.

8. Neochraňujte mě před všemi následky mých činů. – Potřebuji se naučit snášet těžkosti a bolest.

9. Nevěnujte přílišnou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. – Dokážu se s nimi vyrovnat.

10. Nesekýrujte mě. – Musel/a bych se bránit tím, že budu „ hluchý/á“ a budu dělat mrtvého brouka.

11. Nedávejte nepromyšlené sliby. – Pamatujte si, že se cítím hrozně, když se sliby neplní.

12. Nezapomínejte, že se ještě nedokážu vyjádřit vždy tak, jak bych měl/a. – Nejsem někdy zcela přesný/á a není mi rozumět.

13. Nezkoušejte nadmíru mou poctivost. – Dostanu strach a potom lžu.


14. Nebuďte nedůslední. – To mě úplně mate.

15. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi. – I když někdy dělám strašné věci.

16. Neříkejte, že moje obavy a strach jsou hloupost. – Pro mě jsou 
hrozně skutečné a moc pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět.

17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. – Velmi mě šokuje, když zjistím, že to tak není.

18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaší důstojnost omluvit se mi. – Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě upřímnějším.




Andy Rooney, muž, který má dar říci málo slovy tak mnoho…

Naučil jsem se
.. Že nejlepší učebna života je minulost staršího člověka, než jsem já.

Naučil jsem se

... Že být přátelský a laskavý je více než mít pravdu…


Naučil jsem se
... Že nikdy nemůžeš odmítnout dárek od dítěte…

Naučil jsem se
... Že vždy ještě zbývá možnost pomodlit se za někoho,
když už nemám sílu mu pomoci jiným způsobem…

Naučil jsem se
... Že malá procházka s mým otcem kolem bloku za letního večera, když jsem byl malý, činila velké zázraky v okamžiku, kdy jsem dospěl…

Naučil jsem se
... Že život je jak role toaletního papíru. Dostaneš se dříve ke konci,
čím rychleji se odvíjí…

Naučil jsem se
... Že právě malé, denní, události dělají život velkolepým…

Naučil jsem se
... Že pod tvrdou schránkou každé osobnosti se skrývá někdo, kdo
potřebuje být oceněn a milován…

Naučil jsem se
... Že Pán neučinil vše v jeden den. Což mě nutí k zamyšlení, jestli já bych měl…?

Naučil jsem se
... Že ignorování skutečnosti nemění skutečnost jako takovou…

Naučil jsem se
... Že když plánuji jít společnou cestou s někým, dávám mu současně možnost, aby mi ubližoval…

 Naučil jsem se
... Že nikdo není dokonalý, dokud se do něj nezamiluješ…

Naučil jsem se
... Že život je tvrdý… Ale já jsem tvrdší…





Zvláštní příležitosti

Někdy je dobře se zastavit a zamyslet nad životem.
Můj přítel otevřel zásuvku prádelníku své manželky a vyndal z ní balíček zabalený do hedvábného papíru. 

Nebyl to ledajaký balíček, ale balíček s krásným spodním prádlem. Odhodil papír a prohlížel si hedvábí a krajku. “Toto jsem jí koupil, když jsme byly poprvé v New Yorku. Od té doby uběhlo asi 8 nebo 9 roků. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to nechat na zvláštní příležitost. A teď, myslím, přišla ta chvíle.”

Přiblížil se k posteli a položil prádlo k ostatním věcem, které chtěl poslat do pohřebního ústavu. Jeho žena právě umřela. Když se ke mně otočil povídal :
“Neschovávej nic na zvláštní příležitosti, každý den, který žiješ je výjimečný.” 

Stále ještě myslím na jeho slova, neboť změnila můj život. Dnes čtu daleko víc než předtím, a uklízím daleko míň. Sedím na své terase a vychutnávám přírodu bez toho, abych si všímal buřiny v zahradě.
Strávím víc času se svoji rodinou a svými přáteli a méně času v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterou je třeba chránit. 

Od nynějška nic neschovávám. Používám denně svoje křišťálové skleničky. Když se mi chce, obléknu si svoje nové sako, když jdu nakupovat do supermarketu. I svoje oblíbené vůně používám vždy, když mám chuť, nenechávám je na svátky. Věty jako “Jednoho dne …..” zmizely z mého slovníku. 

Když se to vyplatí, chci věci hned a chci je vidět, slyšet, vnímat a chci je dělat.
Nejsem si celkem jistý, co by dělala manželka mého přítele, kdyby byla věděla, že tu už zítra nebude.

 “Zítra” - slůvko, které bereme až příliš často na lehkou váhu.
Myslím, že by byla ještě zavolala své rodině a blízkým přátelům. Možná i dalším přátelům, aby se udobřila, anebo omluvila za spory. 

Myšlenka, že by byla ještě šla na večeři do čínské restaurace, se mi velice zamlouvá, čína byla totiž její oblíbené jídlo. 

To jsou ty všechny malé neudělané věci, které by mne velice rušily, kdybych věděl, že jsou moje dny spočítány. 

Znervózňovalo by mne, kdybych už neměl vidět přátele, s nimiž jsem se chtěl ještě “jednoho dne” potkat. 

Znervózňovalo by mne, kdybych neřekl dost často své milé, jak ji mám rád. 

Nyní už nepromeškám nic. Nic, co může přinést radost a úsměv do mého života, neodsouvám a neschovávám na pozdější dobu. Říkám si, že každý den je něco zvláštního ………. 

Každý den, každá hodina, každá minuta jsou něco výjimečného …….

Až dostaneš tuto zprávu, pošli ji lidem, které máš rád, a neříkej si, že to uděláš “jednoho dne” nebo to už možná neuděláš nikdy …





Až…

Až budeš chtít lidi a věci kolem sebe změnit, v tom okamžiku

si uvědom obtížnost vlastní změny! 

Až budeš chtít vynést soud a někoho kritizovat, uvědom si, že soudíš sám sebe. 

Až budeš nešťastný, že Tě nechápou, pochop Ty je! 

Až budeš mít pocit, že nevíš, co se kolem Tebe děje, snaž se pochopit, co se máš naučit. 

Až budeš rozzloben, rozladěn něčím chováním, uvědom si, že Ti nastavil zrcadlo a dal možnost lépe pochopit sám sebe.
Až půjdeš za svým cílem, vzpomeň, že cesta je důležitější než cíl. 

Až se budeš cítit sám a opuštěný, vzpomeň si, že jsme všichni spolu spojeni myšlenkou lásky, tolerance a osobního růstu. 

Až budeš bezradný, zjistíš, že si umíš poradit. 

Až najdeš po tom všem vnitřní pokoj a mír, jsi na cestě, která je cestou tolerance, vnitřní síly a hluboké lásky. 

Jsi na cestě, vesmír je v Tobě a Bůh s Tebou!

Hodně odvahy!

                                                                             Cesta je důležitější než cíl!





Modlitba za lásku

Podělíme se společně o krásný sen - sen, který si zamilujete tak, že jej budete
chtít mít navždy. V tomto snu jsme uprostřed krásného, teplého a slunečného dne. Slyšíme ptáky, vítr a říčku. Jdeme k říčce. Na břehu sedí v meditaci starý muž a my vidíme, že z jeho hlavy vyzařuje krásné pestrobarevné světlo. 

Snažíme se ho nerušit, ale on vytuší naši přítomnost a otevře oči. Jsou plné lásky a má široký úsměv. Zeptáme se ho, jak je možné, že je schopen vyzařovat takové krásné světlo. Požádáme ho, zda by nás to nenaučil. Odpoví nám, že před mnoha a mnoha lety položil stejnou otázku svému učiteli.

Starý muž začne vyprávět svůj příběh: „Můj učitel si otevřel hrud‘, vyňal

srdce a z něho vycházel krásný plamen. Pak otevřel moji hrud‘, otevřel mé srdce a vložil do něho malý plamínek. 

Vložil mi srdce zpět do hrudi, a jakmile bylo opět uvnitř, pocítil jsem nesmírnou lásku, protože plamínek, který mi vložil do srdce, byla jeho vlastní láska. 

Tento plamínek se rozhoříval v mém srdci stále víc, až se z něho stal obrovský oheň - oheň, který nepálí, ale očišťuje vše, čeho se dotkne. A tento oheň zasáhl všechny buňky mého těla, které mě začaly milovat.

Splynul jsem v jednotě se svým tělem, ale má láska neustále vzrůstala. Ten oheň se dotýkal každé  emoce v mé mysli a všechny tyto emoce se proměnily v silnou a intenzivní lásku. Miloval jsem naprosto a bezpodmínečně. 

Ale oheň stále hořel a já se musel o svou lásku podělit. Rozhodl jsem se, že vložím kousek své lásky do každého stromu, a stromy mě začaly rovněž milovat. Byl jsem zajedno se stromy, ale mou lásku to nezastavilo a ona rostla dále. Vložil jsem kousek lásky do každé květiny, do trávy, do země, a ty mne začaly všechny milovat a já byl s nimi zajedno.

 Má láska rostla víc a víc a miloval jsem všechna zvířata na světě. Zareagovala na moji lásku a milovala mne též, a byli jsme zajedno. Má láska však rostla stále dál. 

Vložil jsem kousek své lásky do každého krystalu, do každého kamene v zemi, do prachu, do kovů, a všechno mne též začalo milovat a já začal být zajedno se zemí. Pak jsem se rozhodl vložit svou lásku do vody, do oceánu, řek, deště i sněhu.

 A voda mne též začala milovat a byli jsme zajedno. Ale má láska nepřestávala růst. Rozhodl jsem se, že ji předám vzduchu, větru. Pociťoval jsem silné spojení se zemí, s oceány, s přírodou a má láska rostla dál.

Obrátil jsem hlavu k obloze, ke slunci a hvězdám a vložil kousek své lásky do každé hvězdy, do měsíce i slunce a všechny mne začaly milovat.


Byl jsem zajedno s měsícem, sluncem a hvězdami, a má láska rostla dál. A tak jsem vložil kousek své lásky do každého člověka a byl jsem zajedno s veškerým lidstvem. 

Kamkoliv jdu, kohokoliv potkám, spatřím v jeho očích sám sebe, protože jsem díky lásce součástí všeho.“ 

A pak ten starý muž otevřel svou hrud‘, vyňal srdce s krásným vnitřním plamenem a vložil ten plamen do našeho srdce. A teď ona láska roste v našem nitru. Nyní jsme zajedno s větrem, vodou, hvězdami, s veškerou přírodou, se všemi zvířaty a lidmi. Cítíme teplo a světlo, které vyzařuje krásné pestrobarevné světlo. Vyzařujeme lásku a modlíme se: 

„Děkuji ti, Stvořiteli vesmíru, za dar života, který jsi mi dal. Děkuji ti za to, že jsi mi dal vše, co jsem naléhavě potřeboval. Děkuji ti za příležitost zakoušet toto krásné tělo a tuto báječnou mysl.
 Děkuji ti za to, že žiješ v mém nitru s veškerou svou láskou, se svým čistým duchem bez hranic, se svým teplým a zářivým světlem.
Děkuji ti za to, že užíváš má slova, mé oči, za užívání mého srdce, abych se mohl kdykoliv a kdekoliv podílet na tvé lásce. Miluji tě takového, jaký jsi, a protože jsem tvým dílem, miluji i sám sebe takového, jaký jsem. Pomoz mi udržet lásku a mír v mém srdci a učinit z této lásky nový styl života, v němž bych mohl žít po zbytek svých dnů. Amen.“

Don Miguel Ruiz - Čtyři dohody





Velmi milovaná bytosti!

Uznej všemi svými vědomími, že máš to vědění o skutečném životě v sobě. S láskou posiluješ toto vědění, když promluvíš do svého srdce a do své duše:


JÁ JSEM Duch v Duchu. 

JÁ JSEM Boží bytí ve všem životě. 

JÁ JSEM Boží síla, která uvádí do pohybu dobro a krásu.


JÁ JSEM tvůrčí Boží inteligence. 


JÁ JSEM slovo a věčný život. 

JÁ JSEM Světlo, láska a mír. 

JA JSEM požehnání, pokora a radost. 

JÁ JSEM Duch, duše a všechna těla. 

JÁ JSEM vibrující síla přírody. 

JÁ JSEM Duch ve všech buňkách, tvarech a tělech. 

JÁ JSEM nebe ve svatyni svého lidského bytí. 

JÁ JSEM věčná, neměnná láska ve všem životě. 

JÁ JSEM Duch v Duchu. 

JÁ JSEM ten, který JSEM. 

Amen.





Denní modlitba přijímání

Přijímám se takový, jaký jsem. 

Přijímám své silné a slabé stránky, svůj talent a své nedostatky, své ú
spěchy a své chyby. 

Plně se přijímám jako lidská bytost. 

Přijímám, že jsem tu, abych se učil a rostl, a přijímám to, že se učím a rostu. 

Přijímám osobnost, kterou jsem získal, přijímám svou sílu uzdravovat a měnit. 

Přijímám se bez jakýchkoli podmínek nebo výhrad. 

Přijímám to, že v jádru mé bytosti je dobro, a že mou podstatou je láska, a uznávám, že na to občas zapomenu.
Plně se přijímám a v tomto přijetí, nacházím vždy prohlubující se vnitřní sílu. 

Z tohoto bodu síly plně přijímám svůj život a otevírám se ponaučením, která jsou mi dnes nabídnuta. 

Přijímám to, že v mé mysli je jak strach, tak i láska a přijímám svou sílu rozhodnout se, kterou z těchto dvou možností chci skutečně prožívat. 

Připouštím, že prožívám pouze výsledky svých vlastních rozhodnutí. 

Přijímám chvíle, kdy si volím strach jako součást svého procesu učení a léčení a přijímám to, že mám potenciál a sílu si v jakékoliv chvíli zvolit lásku místo strachu. 

Přijímám chyby jako součást svého růstu, takže jsem vždy ochoten si odpustit a dát si novou šanci. 

Přijímám to, že můj život je vyjádřením mých myšlenek, zavazuji se k tomu, že spojím své myšlenky každý den více a více s myšlenkou na lásku. 

Přijímám to, že jsem vyjádřením této lásky. 

Ruce, hlas a srdce lásky na Zemi. 

Přijímám svůj vlastní život jako požehnání a dar. 

Mé srdce je otevřeno pro přijímání a já jsem velmi vděčný. 

Nechť se vždy podělím o dary, které jsem dostal plně, volně a s radostí.
Amen.




Modlitba posledních Optinských starců

Bože, dej mi s klidem v duši přijmout vše, co mi přinese tento den.

Bože, dej mi zcela se oddat Tvé svaté vůli, v každou hodinu tohoto dne, ve všem mne veď a podporuj.

Bože, přijdou-li ke mně v průběhu dne jakékoli zvěsti, nauč mne přijmout je s klidnou duší a pevným přesvědčením, že to všechno je Tvoje svatá vůle. 

Bože, v každé práci a všech mých slovech veď mé myšlenky a city. 

Bože, ve všech nepředvídaných situacích nedej mi zapomenout, že všechno je sesláno Tebou. 

Bože, nauč mne být přímým a rozumným s každým členem mé rodiny, nikoho nezarmoutit ani rozčarovat. 

Bože, dej mi sílu unést únavu nastupujícího dne a všechny události v jeho průběhu. 

Bože, veď moji vůli a nauč mne modlit se, doufat, věřit, milovat, trpět a odpouštět.
Amen.




Děkovná modlitba

Děkuji ti Bože, že jsem tím, čím jsem

Děkuji ti Bože, že jsem jaký/jaká jsem





Děkuji ti Bože, že ostatním jsem tím, čím jim mám být

Děkuji ti Bože, že vždy budu taková,vý jaká/ký mám být

Děkuji ti Bože, že s tebou jsem

Děkuji, že JSEM. 


1 komentář:

  1. JE TO HLUBOKÁ MOUDROST.CELÁ TATO STRÁNKA JE SKUTEČNÁ. A PRAVDIVÁ.NENÍ TAM NIC PROTI KTERÉ BYCH MĚLA VÝHRADY.

    OdpovědětSmazat