Indická božstva

    Šiva (Devanágarí: शिव śiva) 

Bůh Šiva je jedním z hinduistické božské trojice a je jeden z nejmocnějších bohů v indickém panteonu. Kult boha Šivy je spojen s dočasností a pomíjivostí všeho hmotného stvoření a s neustálou schopností přírody tvořit. Tak vstupuje na scénu bůh ukončovatel. 

Šiva není pouze hrůza konce tělesné existence, ale především klid a mír spočinutí. Šiva je koncem ale i počátkem bytosti, Šiva je pravou skutečností, která na sebe bere mnohé tvary.

Jeho choť je Párvatí, dcera Himaláje, která vyjadřuje energii a změnu vycházející z věčné a neměnné božské podstaty Šivy. Párvatí se vyskytuje v mnoha formách, od ctnostné Satí, přes mocnou Durgu až po bohyni smrti Kálí.

Šiva je pánem jógy, bytostí schopnou naprostého uklidnění těla i mysli. Je velikým asketou a vzorem milionům potulných asketů, kteří se vzdali světského života a vydali se cestou odříkání ke konečnému osvobození. Tím se Šiva stává zosobněním cesty meditace a cesty poznání.


Šivovými atributy jsou:

1. Třetí oko (na čele) – je oko, které hledí za to, co je projevené. Šiva bývá také někdy označován jako Trinétríšvara (Pán s třema očima). Podle jedné legendy spálil žár Šivova třetího oka boha Kámu (zosobnění vášně), kterého za ním poslali ostatní bohové, aby donutili Šivu přestat meditovat.
2. Kobra okolo krku – Šiva je také nazýván Nágéšvara (Pán hadů), což moderní učenci někdy vykládají jako pozůstatek ze starších přírodních náboženství. Kobra představuje smrt, kterou Šiva překonal. Také může představovat Kundaliní (hadí sílu).
3. Půlměsíc – je symbolem času a ukazuje tedy Šivu jako vládce času (Káléšvara, Kála Bhairava).
4. Ganga – je nejposvátnější řekou hinduismu a pramení v nebeských sférách. Na zemi stéká po Šivových vlasech.
5. Bubínek – je zdrojem mantry AUM (čti Óm), která vibruje vesmírem.
6. Vibhúti – jsou popelem namalované tři horizontální linie (tripundra) na Šivově čele. Představují skutečnou esenci bytí, která zůstane poté, co jsou nevědomost a všechny připoutanosti spáleny ohněm poznání. Šivovi oddaní sádhuové si na čelo tento symbol také malují.
7. Trojzubec – představuje tvoření, udržování a ničení. Šiva nad nimi má kontrolu.

Nejčastěji bývá Šiva zobrazován jako meditující jógin. Sedí s překříženýma nohama a někdy jednou rukou posouvá kuličky na růženci (mále). Spojuje se v něm divokost přírody spolu s klidnou myslí. Šivovo spojení s divokou přírodou také vyjadřuje jedno z jeho jmen, Pašupati (Pán zvířat).

 

Natarádža

Velice známou formou Šivy je Natarádža, král tance. Šiva je zobrazován při ladném tanci, který má podle některých interpretací ničit svět. Jiné školy zase soudí, že Šivův tanec představuje celý projevený svět (jeho neustálé změny, vznikání a zanikání, atp.). Rozmanitost světa je způsobena zdáním, podle šivaistů je ve skutečnosti Šiva vším.
Dalším oblíbeným způsobem zobrazování Šivy je tzv. Šiva lingam. V této podobě je Šiva zastoupen pouze symbolickým falem představujícím Šivovu plodivou sílu.

Příběh o nejvyšším božském poznání

                                                     Kdysi dávno a dávno, na šerém úpatí všech věků, se sešel sněm Bohů,

Šiva

aby zvážil, kam ukrýt před Člověkem nejvyšší ze všech božských tajemství. První promluvil Bráhma Stvořitel:

“Myslím, že nejlépe bude, skryjeme-li je na vrchol Himaláje. Její mrazivou strmost člověk nikdy nezdolá“.

Ale bohyně Kálí - která stejně jako vždycky byla nejchytřejší ze všech - nahlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, pousmála se a řekla: “Varuji tě, můj božský druhu. 

Posvátná Himálaj, pravda, je dosti strmá, ale člověk je bystrý a tuze zvídavý. A já ti pravím, že již velmi brzy, za několik znepokojivě krátkých miliard lidských roků, dobude člověk nejpříkřejší horu světa. A co pak bude s naším tajemstvím?“

Druhý se pak ujal slova moudrý Višnu Zachovatel a poněkud podrážděně prohlásil:

“Doufám, že víš, co mluvíš, milá Káli. Pak tedy mám jiný návrh: spusťme své tajemství na dno oceánu. Jeho dusivou hloubku člověk nikdy nezdolá.“Ale bohyně Kálí opět nahlédla do své kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, pousmála se a řekla: “I tebe varuji, můj božský příteli. Oceán, pravda, je hluboký a temný, ale člověk je vskutku velmi zvídavý. Uběhne pár prchavých miliard lidských roků a jeho plavidla už dosáhnou dna moří. A co bude pak s našim tajemstvím?“

Kálí

Třetí, už značně rozzloben, promluvil sám Šiva Ničitel. “Káli vždycky dělá jenom zmatky!

Ale budiž, třeba na tom něco je. Potom nám nezbude, než skrýt tajemství na Měsíci.!
A ať se Kálí, neodváží tvrdit, že se člověk dostane až na Měsíc!“

“Já velmi lituji, že zdržuji chod božské rady“, odvětila Kálí, “ale i tebe, můj milý, musím varovat. Chladná Luna, pravda, je vzdálená a pustá, ale vy pořád nechápete, jak moc je člověk zvědavý. 

Už za křehký okamžik miliard lidských roků přistane člověk na Měsíci  a co pak bude s naším tajemstvím?“

To už bylo na tři Bohy příliš! Rozlíceni svatým hněvem vrhli se na nebohou Kálí a jeden přes druhého křičeli: “Už máme dost tvých zpupných řeči, Kalí. Jsi-li tak chytrá, jak se tváříš nuže, sama nám řekni, kam ukrýt naše božské tajemství?“

Ale Kálí už dávno předtím pohlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, na dotaz byla připravena, sladce se usmála a odpověděla: “Mí drazí druhové! Mám návrh: 

ukryjeme je přímo do člověka! A já vám ručím za to, že Člověk - který je opravdu moc zvědavý a bystrý - v jeho hledání zleze vrcholky nejstrmějších hor, potopí se na dno oceánu, proletí za ním celý nehostinný vesmír, ale aby je hledal sám v sobě, na to doopravdy hned tak nepřijde!“

Bohové zvážili její řeč a pak ji uposlechli.

Jak Kálí řekla, tak se stalo - a božské tajemství je dosud tajemstvím.

Brahma

Nestvořený stvořitel, jedno z božstev hinduistické trojice. Zrozený sám

Brahma

ze sebe, architekt světa. Jeho choť je Sarasvátí. Je zobrazován se čtyřmi tvářemi, které znamenají čtyři základní Védy, čtyři epochy (Jugy) a čtyři kasty (varny). 

Obvykle má plnovous a oči zavřené v meditaci. Má čtyři ruce a v nich různé předměty. Obvykle to bývají růženec (aksamala), kniha, vodní konvice, lžíce, hřeben. Jejich kombinace se na zobrazeních liší. 

Růženec symbolizuje čas, vodní konvice kauzální vodu, ze které vznikly všechna stvoření, lžíce a hřeben znamenají systém oběti, která je přijímána různými stvořeními, které se navzájem podporují. Kniha znamená znalost, posvátnou i světskou. Bráhma je zdrojem všeho vědění - umění, vědy i moudrosti. Polohy rukou (mudry) jsou zaručující ochranu (Abhaja) a poskytující laskavost (Varada).

Durga

Durga je patrně nejvíce uctívaným aspektem energie Šakti a formou Šivovy choti Párvatí

Durga

Durga znamená obtížné k získání nebo k poznání. Jako matka vesmíru je zosobněním něžné lásky. 

Jako matka a stvořitelka má však i záhadnou sílu, zosobnění moudrosti, poznání a paměti. Je půvabná a nádherná. Zároveň je však děsivá.

Tato kombinace opačných vlastností se nachází snad jen u ní. Durga byla stvořena bohy, kteří byli utlačováni démonem Mahíšou. Brahma, Višnu a Šiva byli popuzeni chováním démona a z jejich hněvu a hněvu ostatních bohů se bohyně zrodila. 

Stvořila ji síla všech bohů a byla vyzbrojena všemi božskými zbraněmi. Mahíší byl spolu se svou armádou ve velikém boji bohyní zabit.

Durga (v sanskrtu दुर्गा) je hinduistická bohyně, jedna z podob manželky boha Šivy (v dalších podobách Párvatí, Šaktí, Kálí). Její jméno znamená doslova "těžko přístupná". Má podobu líté bojovnice a bývá oslavována jakožto ničitelka zlých démonů - asurů. Čtyřdenní svátek na její počest, Durga púdžá, se stal nejdůležitějším svátkem roku v řadě indických států. Jejím jízdním zvířetem je lev či tygr. Bývá zobrazována s deseti pažemi a řadou atributů, zejména zbraní (luk a šíp, dýka, palice, meč, oštěp).

Ganéša

Ganéša sanskrt -  गणेश; gaṇeśa, složenina z gana - zástupy a íša - zkrácený tvar od Íšvara (pán, mistr, jméno Šivy), tedy Pán Šivových zástupů) je hinduistický bůh se čtyřmi pažemi a sloní hlavou, jeden z nejznámějších a nejuctívanějších hinduistických bohů. Jeho kult je velmi silný a sahá i za hranice Indie. Uctívači tohoto čtyřrukého mladíka se sloní hlavou se nazývají gánapatja. Jiná jména Ganéši jsou Ganapati (z gana = lid, zástupy a pati pán), Vinájaka a Pillaijar.

Ganéša bývá vyobrazován v rozličných podobách s různými atributy, avšak ve většině případů jsou jeho ikonografická zobrazení stejná či dost podobná. Klasické zobrazení Ganéši je v podobě se sloní hlavou.
Sloní hlava má představovat věrnost, inteligenci a sílu. Z té většinou vyčnívá jen jeden kel, který odkazuje na schopnost překonat veškeré formy dualismu Jeho velké uši symbolizují moudrost a schopnost naslouchat zejména těm lidem, kteří vyžadují pomoc. Ganéšův záměrně zakřivený chobot má představovat jeho schopnost odlišit skutečnost od iluze, naproti tomu symbol na čele symbolizuje jeho umění měřit minulost a budoucnost.

Sloní břicho podle tradice obsahuje vesmíry a symbolizuje štědrost přírody a vyrovnanost. Každá noha Ganéši je obvykle v jiné poloze - jedna je zvednutá a druhá na zemi a naznačují tak důležitost jednak žití a jednak samotného bytí. Čtyři paže představují mysl, intelekt, ego a svědomí. V jedné ruce třímá obyčejně sekeru, která má za úkol ničit překážky a vést muže ke spravedlnosti. V druhé ruce má obvykle bič jako symbol síly. Třetí ruka symbolizuje požehnání, ochranu a úkryt. Čtvrtá ruka je v pozici lotosového květu.

Ganéša se po celém světě přepravuje pomocí myši. Myš je váhana (vozidlo) duchovní a reprezentuje moudrost. Vede utajovaný život pod zemí, což reprezentuje symbol neznalosti a strachu z neznámého. Ganéšova myš je velká asi jako kůň a snadno Ganéšu unese, díky víře, kterou v ní má. Myš je vyobrazována sedící u misky s bonbóny vedle Ganéši. Má obdivný výraz, který symbolizuje víru ve vyšší moc. Slouží Ganéšovi dobrovolně a ten se k ní nechová jako k otroku.

 Jméno Ganéša je kombinací dvou slov, gana a iša. Gana znamená všechny existující bytosti ve jménech a formách, a iša znamená Bůh. Ganéša je tedy bohem všech existujících bytostí, to znamená, že jde o boha stvoření. „Ganéša‘ je titul přiřazovaný druhému synovi Šivy za to, že se stal strážcem nebo bohem stvoření. Veškeré tantrické a duchovní uctívání v hinduistické tradici začíná 

Ganéša

vzýváním Ganéši. 

Jako jedno z nejpopulárnějších hinduistických božstev je vzýván jako odstraňovatel překážek na začátku každého podniku, ať se jedná o cestu, stavbu domu, nebo psaní knihy či dokonce dopisu.
Ganéša je zobrazován jako osoba malé postavy s vystouplým břichem, čtyřma rukama a sloní hlavou s jedním klem. 

Ve třech rukou drží anku (sekerku), paš (laso) a někdy lasturu. Čtvrtá ruka je někdy zobrazována v žehnajícim gestu, ale častěji drží laddu, což je sladká kulička vytvořená z cizrnové mouky. Jeho malé oči září jako drahokamy. 

Buďto jede na kryse nebo je jí doprovázen. Krysa byla původně démonem, jehož si podmanil a pak jej přijal jako svůj dopravní prostředek. Tento démon symbolizoval pýchu a drzost. Ganéša tedy tlumí falešnou pýchu, nadutost, sobectví a drzost.

Ganéšova vnější forma nemusí být pro racionální mysl nijak atraktivní ani přijatelná. Jeho zvířecí hlava a krátké, tlusté tělo přitahují děti, ale těm, kdož se považují za dospělé, připadá jeho zjev směšný. Bylo by však velice pošetilé nechat se mýlit jeho nevzhledným zjevem, protože je patronem lidí s jasným úsudkem, kteří se nenechají zavádět vnějším dojmem. Ti, kdož nedokážou v Ganéšovi vidět božstvo, a místo toho jsou pomýleni jeho podivným zjevem, se stávají obětí racionální mysli (levé mozkové hemisféry), jež představuje největší překážku na cestě k duchovnímu vývoji. Přijetí Ganéši jakožto božské síly zklidňuje racionální mysl a všechny její pochybnosti, které jsou naším největším nepřítelem.

Jednoduchým cvičením spočívajícím ve vzývání Ganéši, modlitbami, vzdáváním holdu a smiřováním se s ním, je racionální mysl potlačována a dostávána pod kontrolu. Proto je Ganéša uctíván jako významný odstraňovatel překážek. Víra vytváří mocnou sílu, která obrací sestupný tok stále plynoucí energie v tok vzestupný, a spojuje nás s vyššími centry, která v našem vlastním těle existují. Božský Ganéša je neotřesitelný. Těm, kdož o něm meditují a vzývají ho na začátku každého podniku, ať světského, nebo duchovního, přináší pevnost.

Purány nabízejí mnoho verzí příběhu Ganéšova zrození a původu jeho sloní hlavy. Podle jedné verze byl stvořen z čisticí masti (ubtan), kterou Parvati, Božská Matka, odstranila ze svého těla a která obsahovala některé nečistoty. Říká se, že jednoho dne, když se Parvati chystala jít do lázně, zjistila, že strážce jejích komnat zmizel. 

Vzala si ubtan, vytvořila z něj postavičku dítěte a vdechla jí vitální sílu života - pránu. Toto dítě jmenovala svým strážcem, vyzbrojila jej nezničitelným žezlem a nařídila mu, aby do jejího paláce nikoho nepouštělo. Dětský strážce udělal vše, co mu jeho matka a vládkyně v jedné osobě nařídila, a stál před palácem s žezlem v ruce.

Přesně v té době se bůh Šiva rozhodl navštívit svoji milovanou manželku Parvati a přišel požádat o svolení ke vstupu do jejího paláce. Když mu ve vstupu bránil malý dětský strážce, Šiva se rozzuřil a začal chlapci vyhrožovat, ale chlapec byl neotřesitelný a jen díky lsti se všem démonům a bohům společně podařilo s bohem Šivou překonat strážcův odpor. 

Ve svém vzteku bůh Šiva chlapci svým trojzubcem uťal hlavu. (V jiné verzi chlapcovu hlavu od těla oddělil bůh Višnu.) Když se Božská Matka dověděla, co se stalo, zesmutněla a požádala Šivu, aby chlapci navrátil život. Brahrna Parvati upokojil a bůh Šiva se vydal hledat hlavu dítěte, kterou uměl znovu nasadit na tělo. Byla noc, všechny matky spaly se svými dětmi v pevném objetí, a Šiva proto nedokázal najít žádné dítě, kterému by mohl utrhnout hlavu. Náhle však spatřil slůně, spící vedle své matky a obrácené k ní zády a chopil se příležitosti.

Vzal si tedy hlavu slůněte, nasadil ji na tělo chlapce, který bohyni hlídal a vrátil mu život.
Podle další z mnoha verzí byl Ganéša zrozen poté, co bylo Parvati požehnáno za její modlitby k bohovi Višnu, načež Božská Matka sezvala všechny bohy a polobohy, aby přišli požehnat jejímu dítěti. Všichni bohové přišli a pohlédli na krásné dítě, jen Šani (Saturn) se díval do země, protože byl proklet svou vlastní manželkou.

Toto prokletí způsobilo, že každou bytost, na kterou upřel svůj pohled, sežehl na popel. Božská Matka nepochopila toto chování a trvala na tom, aby se Sani podíval na její dítě a obdivoval jej. Šani řekl Božské Matce o svém prokletí a odmítl se na dítě podívat. Božská Matka si byla jista, že jejímu dítěti nemůže Šaniho pohled ublížit a navzdory kletbě znovu Šaniho žádala, aby se na její dítě podíval a požehnal mu. V okamžiku, kdy se Sani na dítě zahleděl, jeho hlava byla spálena na popel. Hlavu slůněte přinesl Višnu, který se na Garudovi (bohu s orlí hlavou, který slouží jako jeho dopravní prostředek) vydal hledat hlavu prvního dostupného dítěte, což mu poradil stvořitel Brahma. 

O zrození Ganéši existuje řada dalších verzí, pocházejících z různých kalp (období), ale všechny verze poukazují na jedno - Ganéša je výtvorem Božské Síly, ať to již byl Šiva nebo Šakti. Byl vytvořen jako strážce nebo dveřník paláce Božské Matky. Jen s jeho svolením je tedy možné dostat se k ní. Je bohem moudrosti a rozvážnosti. 

Velmi zajímavý a objevný příběh vysvětluje, jak se tento bůh stal patronem všech gan a získal svůj titul Ganéša. Původně byl jediným strážcem bohů, polobohů, lidí, démonů, duchů a všech dalších existujících bytostí Šiva. Protože však Šiva byl stále v požehnaném stavu samádhi (transu), bohové i ostatní bytosti s ním dokázali jen těžko komunikovat. Kdykoli proto některá z bytostí měla potíže, musela strávit celé hodiny zpěvem hymnů a modlitbami, aby navrátila boha Šivu normálnímu vědomí.

Všechny bytosti proto cítily nutnost mít jako svého patrona někoho jiného, někoho, kdo by jim byl v případě potřeby kdykoli nablízku, aby urovnal jejich spory a poskytl jim bezpečí v případě ohrožení.
Gany (bytosti) oslovily se svým problémem Brahrnu, ale ten jej nebyl schopen vyřešit a požádal Višnu o pomoc při přesvědčování boha Šivy, aby jmenoval nového Ganapati (vůdce gan). Bůh Višnu navrhoval, aby si gany vybraly jednoho ze dvou Šivových synů za svého strážce. Jedním ze synů byl Kartikeja (známý též jako Subramanijam) a druhým Lambodar (tlustý Ganéša). Bohové a polobohové se rozhodli uspořádat mezi oběma soutěž, aby zjistili, který z nich je hoden titulu Ganéši. Vymyslili pro oba bratry úkol. Bylo rozhodnuto i o dni, čase a místě konání soutěže. 

Ve stanovený den se na soutěž přišli podívat úplně všichni. Soudcem byl jmenován Višnu, uprostřed seděl bůh Šiva a Božská Matka Parvati. V ohlášený čas Višnu oznámil obecenstvu i oběma bratrům úkol: měli obejít celý existující vesmír a vrátit se co nejdříve do výchozího bodu. Ten, který se vrátí jako první, měl být jmenován Ganéšou, patronem všech gan.

 Když vyslechl podmínky zadaného úkolu, nasedl Kartikeya na svého rychle létajícího páva a odletěl, aby stihl urazit určenou cestu co nejdříve. Ganéša zatím stále seděl na své kryse a nehýbal se z místa. Bůh Višnu, když viděl, že se Ganéša o nic nesnaží, naléhal na něj, aby si pospíšil. Po neustálém Višnově naléhání, aby se připojil k soutěži, se Ganéša usmál a nejdříve vzdal hold svému otci a matce, pak ostatním bohům a polobohům a teprve potom na kryse odjel. 

Všichni bohové a polobohové byli ohromeni, když viděli, že Ganéša nezamířil do vnějšího prostoru, ale jednoduše objel pouze Šivu a Parvati, svoji matku, která představuje prapůvodní prakrti, příčinu všech existujících jevů. Když objel Šivu a Šakti, vrátil se Ganéša na místo, ze kterého odstartoval, uklonil se svým rodičům a prohlásil: „Splnil jsem svůj úkol. Objel jsem celý vesmír.“

„To není pravda,“ trvali na svém bohové a polobohové. „Nikam jsi neodjel. Jsi líný.“
Ganéša se postavil před boha Víšnu se sepjatýma rukama a řekl: „Vím, že chápeš to, co jsem udělal, ale aby to pochopili všichni, řeknu ještě toto: Splnil jsem svůj úkol, protože jsem měl objet celý vesmír, a tento fenomenální svět jmen a forem je pouhým výrazem a projevem Božské Matky a mého Božského Otce. Jsou zdrojem všeho, co existuje. 

Objel jsem zdroj, který je Pravdou, podstatou veškeré existence a všech jevů. Vím, že tato sam- sára (fenomenální svět) je oceánem relativní existence, která je iluzorní a nedává smysl opouštět Pravdu a pouštět se za iluzí. Můj bratr stále ještě oblétá iluzorní svět relativní existence. Až dosáhne Pravdy, pochopí, že existuje Pravda jediná a že všechno ostatní včetně vás a mne je iluze.“ 

Toto prohlášení zažehlo jiskru pochopení ve všech ganách a všichni byli ohromeni a potěšeni touto moudrostí. Začali provolávat slávu jeho propracovanému úsudku a zázrač- nému výkonu a přijali směšně vyhlížejícího tlustého Ganéšu za svého patrona. Zatímco Višnu umisťoval znamení vítězství na Ganéšovo sloní čelo, přihnal se zpocený a udýchaný Kartikeja. Ganéšovo vítězství jej rozzlobilo a zmátlo. Bohové pak Kartikejovi řekli o Ganéšově moudrosti a rozumu a pravili mu.,, Hnal ses za hmotou, která je iluzí. Objížděl jsi fenomenální svět, který má jen relativní existenci, takže jsi nemohl přímo vnímat Pravdu.“

Ganěša svým výkonem prokázal, že vesmír je pouhým rozšířením Pravdy. Pravda je zdroj. Fenomenální svět je májá (iluze). Kartieja si uvědomil, že se nechal zmást májou, protože celá jeho cesta za stále se měnícími jevy byla marná a vyčerpal se pro pouhou fatu morgánu. Kartikeja se choval jako všichni ostatní smrtelníci, kteří pohlížejí na svět jmen a forem jako na realitu, a jsou proto neustále v zajetí iluzí. Přijal svoji porážku a titul Ganéši byl přiřknut tornu, jehož moudrost přesahuje materiální existenci a jehož přístup je reálný a přesný. 

Bůh Višriu rovněž oznámil, že od nynějška budou všechny gany na začátku každého podniku vzdávat Ganéšovi hold. Ti, kteří si na něj vzpomenou a vzdají mu poctu, se na své cestě nesetkají s žádnými překážkami. Jejich cesta bude snadná a jejich práce bude dokončena bez potíží.

Gautama Buddha

Gautama Buddha (623-543 př.n.l.) se narodil přibližně 600 let před naším

Budha

letopočtem. Jeho zrození, dětství a mládí je zapsáno ve formě legendy. Buddha se narodil jako princ Siddharta v královské rodině ve městě Lumbini v dnešním Nepálu. Své dětství a mládí strávil v blahobytu, ale ve věku 28 let tento blahobytný život opouští a odchází do bezdomoví hledat nejvyšší pravdu o životě. Krásně je tento příběh zpracován v knize Budhovy vyjížďky.

Po sedmi letech přísného odříkání dochází do zahrady v Bodhgaji, kde usedá pod posvátný fíkovník a během sedmi týdnů objevuje nejvyšší pravdu a formuluje čtyři vznešené pravdy jako logický popis svého poznání. Dále zde podle legendy stanovuje základy novému náboženství a jeho mnišským řádům. Po zbytek života se věnuje podrobnému vysvětlení svého poznání a vyučování své cesty k jeho dosažení. Umírá ve věku 80 let. V hiduistickém světě bývá Buddha označen za devátého avatára boha Višnua.

Buddhův odkaz udržuje mnoho různých budhistických škol a jeho učení ovlivnilo život v mnoha zemích východní Asie. Jelikož budhismus je metodou pro výzkum fungování a ovládnutí lidské mysli, je toto učení vhodné pro každého člověka jakéhokoli vyznání.

Buddha, vlastním jménem Siddhártha Gautama, v páli Siddhattha Gótama (přibližně 564/3 př. n. l. Kapilavastu /v páli Kapilavatthu/ nebo v Lumbiní – podle legendy zemřel 13. října 484/3 př. n. l. Kušinagara /v páli Kusinára/, podle théravádové tradice žil v letech 623–543 př. n. l.) je zakladatel buddhismu. Jméno Buddha znamená probuzený, osvícený.

Podle tradice se narodil jako princ královského rodu Šákjů (proto je později nazýván Buddhou Šákjamunim). Do 29 let žil pohodlným životem syna místního vládce, oženil se (manželka Jasódhara) a měl syna (Ráhula). Poté – aniž by spatřil právě narozeného syna – opustil domov a věnoval se nejrůznějším praktikám, pomocí nichž chtěl dosáhnout osvobození z utrpení, které je spojeno s každou existencí, a neustálého koloběhu znovuzrozování (samsáry). 

Nakonec podle legendy ve věku 35 let objevil střední cestu, která se vyhýbá všem krajnostem, a dosáhl probuzení, konečného osvobození z utrpení a koloběhu životů. Následujících 45 let předával své učení, ať už mnichům (založil první mnišské společenství na světě), tak laikům. Zemřel u Kušinagary obklopen svými mnišskými následovníky.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Gautama_Buddha

Kálí

Kálí (sanskrt: काली, doslova „černá“) je hinduistická bohyně, hněvivý aspekt Déví, spojená se smrtí a zánikem. Bývá též považována za vládkyni času a změn, což souvisí s její vládou nad smrtí. Na vyobrazeních mívá mimo jiné tmavě modrou barvu, vyplazený jazyk a čtyři ruce. Může být též označována jako Párvatí, Durga nebo Šaktí. Je protějškem boha Šivy.

Bohyně smrti a zkázy, je hrůznou podobou bohyně Párvatí. Pro moderní 

Kálí

vnímání světa je nejzáhadnější postavou hinduistického panteonu.

Kdo by neměl hrůzu a odpor k nahé temné ženě s náh rdelníkem z lidských hlav a sukénkou z lidských rukou, zvláště má-li ve své ruce čerstvě uťatou hlavu a zakrvácený meč. Její jméno však pochází ze slova kála, čas.

Ona představuje moc času. času, který všichni vnímáme a proti němuž jsme bezmocní. Proto Krišna praví v Bhagavadgítě, "Já jsem čas, který běží do nekonečna a ničí světy". Jak se Kálí zobrazuje? Na pozadí je spalovací nebo pohřební místo, válečné pole. Jsou zde mrtvá zohavená těla. Kálí stojí na ležícím těle svého chotě Šivy. Oproti světlosti Šivova těla je nahá Kálí zbarvena temně modře až černě. 

Vlasy neupravené, sukně z lidských rukou, náhrdelník z padesáti lebek. Má tři oči a čtyři ruce, brunátnou tvář a vyplazený jazyk. Nahota vyjadřuje nekonečný vesmír, jež byl bohem stvořen a bůh do něj vstoupil. I když vše pomine, božskost zůstane nedotčena a neodhalena. Černá barva znamená, že vše se rozplyne v čase bez jediné stopy předchozí existence. 

Ruka je symbolem práce. Sukně z lidských rukou představuje její potěšení z plodů lidské práce. Rozpuštěné vlasy znamenají její nespoutanou svobodu. Padesát lebek je padesát písmen abecedy, padesát zvuků, které byly prvopočátkem vesmíru. 

Polohy jejích rukou (mudry) zaručují ochranu (Abhaja) a poskytují laskavost (Varada). Abhajou mudrou říká svým vystrašeným dětem "Neboj se, já jsem Tvá drahá matka!" Šiva ležící stejně jako mrtvé tělo symbolizuje absolutní, nepopsatelnou božskost. Kálí stojící na jeho hrudi symbolizuje šakti, energii, která nemůže existovat sama o sobě. Jejich poloha je symbolem spojení energie a jejího zdroje. Kálí, však není jen hrůza. Kálí je i nespoutaná radost a mír věčné noci.

Lakšmí

Lakšmí (v sanskrtu लक्ष्मी lakṣmī; zvaná též Šrí)

Božská choť Višnua, boha udžovatele. Je bohyně štěstí, bohyně rozmnožení, kteréžto

Lakšmí

vlastnosti jsou podmínkou zachování. Zobrazuje se v okouzlující kráse stojící na lotosu, ve dvou rukách drží lotosové květy. 

Pokud je ve společnosti Višnua, má pouze dvě ruce, je-li sama má další dvě s džbánem ambrózie a ovocem Bilva nebo citrónem. 

Pokud má osm rukou, třímá zbraně a je Mahalakšmí - aspekt Durgy. Ovoce Bilva není chutné ani krásné, ale je velice zdravé. a tak symbolizuje cestu odříkání až ke konečnému vysvobození. Lakšmí je paní štěstí, bohatství světského, ale zároveň i bohatství duchovního, které je v konečném důsledku jediným nepomíjivým ziskem lidského života.

Lakšmí je také ukázkovým příkladem indického ideálu manželky. Proto doprovází avatáry Višnua, když skrze ně vstupuje do našeho světa (Ráma a jeho žena Síta, Kršna a Rádha, popř. Rukminí).

Mahavíra

Mahavíra (599-527 př.n.l.) se narodil v Biháru, v severní Indii jako princ, syn

Mahavíra

krále Siddharthy a královny Trisaly, do třiceti let žil v bohatství. Potom opouští rodinu i bohatství a žije dvanáct a půl roku bezdomoví asketickým životem, v mlčení a s přísnými půsty, což je zakončeno získáním keval džňana - dokonalého osvícení.

Dalších třicet let pěšky cestoval po Indii a kázal lidem o své cestě a svých zkušenostech, jak opustit koloběh zrození a smrtí spojený s bolestí, ztrátami a smrtí.

Z jeho vzoru vzniká nové náboženství - džínismus. Již za života Mahavíry mělo asi 400 tisíc následovníků. Toto náboženství naprosto odmítá jakékoli zbytečné násilí, věřící jsou velice přísnými vegetariány a vždy se snaží svým konání způsobit co nejméně utrpení okolnímu světu.

Džínismus má dvě základní větve. První jsou Bíle odění - švétambarové, jejichž mniši nosí bílé róby a jejichž středisko je v Palitaně ve státě Gudžarát v severní Indii. Druhá větev se nazývá digambarové - větrem odění a jejich mniši chodí nazí. Centrum je v jižní Indii ve Šravaně Belagole.

Mahavíra se nepovažoval za zakladatele džínismu. Tvrdil, že je pouze 24. thírthankárem, tvůrcem brodu, který odvěkou pravdu přináší zpět na zem. Takto spolu s Buddhou obnovuje odvěkou moudrost, kterou na indickém subkontinentu dočasně přerušuje invaze Arjů a jimi přinesené obětnictví.

Sarasvatí

                                       Sarasvatí je Šakti, energie a choť Stvořitele Brahmy. Proto symbolizuje

Sarasvatí

plodnost, matku všeho tvorstva. Sarasvatí znamená plynoucí. V Rgvedu představuje řeku a božstva, která nad ní sněmují. 

Proto se spojuje s plodností a čistotou. Její další jména jsou Sáradá (dárkyně podstaty), Vágíšvárí (bohyně mluvy), Bráhmí (choť Brahmova) a Mahávidjá (nejvyšší poznání). Je zřejmé, že pozdější pojetí Sarasvatí vycházejí právě z Véd. Plynoucí Sarasvátí představuje plynoucí řeč, založenou na síle a inteligenci. Sarasvatí je zosobnění umění, vědy, řemesel a dalších znalostí. 

Znalosti jsou v protikladu k nevědomosti a temnotě. Proto se zobrazuje v čistě bílé barvě, neobyčejné kráse a půvabu. Oděna v bílé roucho a sedící na lotosovém květu drží ve svých čtyřech rukách hudební nástroj vínu, růženec a knihu. Růženec, symbol duchovní moudrosti drží ve zvednuté pravé ruce a knihu, symbol světské vzdělanosti drží ve svěšené ruce levé. Tím se naznačuje, že pouhá světská vzdělanost bez duchovních hodnot je bezcenná.

Šrí Kršna

                                   Šrí Kršna (2 až 3 tisíce let př.n.l.) je legendární postava, která tvoří hlavní

Šrí Kršna

Božský projev v největším indickém eposu Mahabharátě. Legendární Kršna se narodil ve Vrindavánu a žil v kmeni Jaduovců ve městě Dvárace. 

Již od dětství jsou mu připisovány zázračné činy, kterými osvobozoval bytosti z útlaku i nevědomosti. Ve veliké bitvě popisované v Mahabharátě stál na straně Pánduovců a byl vozatajem bojovníka Ardžuny.

Před začátkem bitvy přednáší svému oddanému žákovi Ardžunovi zpěv, který obsahuje největší moudrost a který proslul jako Bhagavadgíta. V těchto 700 verších velice jasně shrnuje obsah všech náboženských knih.

Šrí Kršna se stal jedním z nejoblíbenějších bohů v indickém panteonu. Je uctíván jako projev a vtělení hlavního boha Višnua, boha udržovatele, který pomáhá bytostem přežívat pozemskou existenci.
Díky Swámímu Prabhupádovi bylo Kršnovo učení a Bhagavadgíta zpopularizována i v západním světě a znovu sem přinesla krásné a čisté učení o naprosté oddanosti Bohu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C5%A1na

Šrí Ráma

Šrí Ráma

Šrí Ráma (asi 3 tisíce let př.n.l.) je hrdinou druhého nejrozsáhlejšího indického eposu Ramajány. V tomto příběhu ctnosti a hrdinství je Šrí Ráma vtělením boha Višnua, ale zpočátku sám si svého božství není vědom.

 Šrí Ráma byl úskokem zbaven nároku na trůn a přinucen se svou ženou Sítou a bratrem Lakšmanou odejít do vyhnanství. Jeho ženu Sítu unese démon Ravana na ostrov Lanku a zbytek eposu se věnuje hledání Síty, budování armády a bitvě s démonem a jeho armádou.

 I když se Síta vrátí ke svému manželovi neposkvrněná, ten je nakonec přinucen ji zapudit, protože na ní ulpěla nečistota z pobytu v přítomnosti jiného muže. Šrí Ráma je vládcem a musí být všem svým poddaným naprostým vzorem ctnosti a čistoty. I Síta si přes všechny rány osudu zachovala neposkvrněnost, což jim oběma umožnilo sejít se opět po smrti v nebi. Nejmocnějším Rámovým pomocníkem je opičí bůh Hanumán, syn boha větru Vájua a obrovský silák. 

Hanumánovým smyslem života je věrně sloužit svému pánu a tak je zosobněním karmajógy , vykonávání činnosti bez očekávání jakéhokoli zisku. Svou věrnost Rámovi a Sítě dokázal tím, že si roztrhl hruď a měl místo srdce obraz této božské dvojice.

Višnu

                                        Udržovatel, jedno z božstev hinduistické trojice. Višnu je bohem, který

Višnu

lidem mnoha způsoby pomáhá spokojeně prožít pozemský život. Jeho choť je Lakšmí, bohyně štěstěny.

 Často na sebe bere tělesnou existenci a pomáhá porazit zlo ve formě útlaku nebo nevědomosti. Tato vtělení se nazývají avatáři a je známo celkem deset avatárů Višnua. Prvních šest vychází z védských legend, dále následuje Šrí Ráma, hrdina Ramajány, Šrí Krišna, hrdina Mahabharáty. 

Za dalšího avatára je považován Buddha, kdy Višnu nepřichází jako ochránce nebo rádce, ale jako svůdce. Tento svůdce má na scestí logického uvážování svést démony, kteří poctivým dodržováním všech náboženských předpisů dosáhli nepřemožitelnosti.

 Odklon od dodržování předpisů je oslabí a tak ztratí svou sílu a nepřemožitelnost. Posledním avatárem bude Kalki, který přijde na konci věku bohyně Kálí, zničí nepřátele řádu a nastolí věk slávy.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vi%C5%A1nu

Lingam doslova znamená znak či spíše symbol. Lingam je symbolem beztvarého božství. Jeho tvar je proto nepravidelný. Nemá začátek ani konec, přední nebo zadní část, žádné výstupky či prohlubiny, které by mu propůjčovali nějaký tvar. 

Proto se o něm říká, že "nemá žádný tvar". Je tak vhodným symbolem pro rovněž "beztvaré Božství". Dalo by se také říci, že Lingam je prvotním tvarem, podobně tak jako OM jest prvotním zvukem. Lingam zastupuje božství uvnitř nás. Proto je nazýván átmá lingam a také Šiva lingam.

ŠIVA LINGAM

Jako Šiva lingam stojící na Jóní (základně která symbolizuje Zemi, hmotu a to co je projevené), značí Vesmír, Ducha a to co je neprojevené. V tomto pojetí je lingam oplodňující silou a jóní plodící silou. Proto bývá lingam a jóní spojován s mužskou a ženskou sexuální energií ba přímo i s pohlavními orgány.

Šivalingam je uctíván i v přírodních úkazech. Tehdy je nazýván "svajambhu" (samostvořený). Existuje například 12 takzvaných džjótirlingamů(lingamů božského světla) rozmístěných v různých částech Indie. Mezi nimi chybí další věhlasný lingam v jeskyni Amarnáth v Kašmíru, který je z ledu(obrázek vpravo).

Téměř v žádném chrámu Šivy nechybí připomínka příběhu o zrození ohnivého sloupu

V takové podobě se podle legendy Šiva zjevil před Brahmou a Višnuem, kteří se přeli o to kdo z nich je větší. Ani Brahma ani Višnu, nenašli začátek ani konec ohnivého sloupu. Šiva který takto vyjevil svou velikost je ctěn v této podobě jako stvořitel lingamu, respektive o ohnivém sloupu se hovoří jako o Šivalingamu.

SÁÍ LINGAM

Sáí Bábá materializuje lingamy v podobě "zlatého vejce". Tyto lingamy různých velikostí, tvarů a materiálů vytváří buď ve svém těle, nebo je materializuje přímo.

Při slavnosti Mahášivarátrí jej právě nejčastěji materializuje uvnitř svého těla. Světlo světa spatří takový lingam poté co jej Svámí ústy vyvrhne ven.
Tomu se říká lingódbhava a je velkou událostí toto zažít, neb říká se, že kdo spatří to, více se již nezrodí a v tomto životě splyne s božstvím. 

Ling znamená symbol a Udbhava znamená zrození či stvoření, proto Lingódbhava je symbolem zrození či projevení božství. Tento akt je přirovnáván k stejnému zjevení, jako když malý Krišna ukázal Jašódě božskou vizi ve svých ústech či později Ardžunovi na bitevním poli v známém příběhu Bhagavadgíty. Sáí tak prostřednictvím stvoření lingamu nečiní takové zjevení jen jednotlivci, ale celému shromáždění.

Ze Svámího promluv:
"Lingam je nejčistší formou božství. Proto je Šiva přidružován k lingamu, neboť je nejjemnější formou z božského vědomí ve všech formách. Šiva a lingam reprezentují nejčistší formu lásky. Jednou když byl Šiva v hlubokém soustředění, teplo které kolem něj vyzařovalo začlo ohrožovat celý svět. Když se Bohové přišli upřímě modlit, Šiva soustředil žár zpět až z jeho nitra vynořil se lingam, který ochladil jeho duchovní žár. Proto je lingam spojený s Šivou."

"Člověk se zrodí z beztvarého božství-lingamu, vlastní údy-angam a žije ve společnosti-sangam v tomto vesmíru-jungam. Nejprve při zrození pláče a volá:Ko Ham, Ko Ham (Kdo jsem, kdo jsem), později opakuje: So Ham, So Ham (Jsem To), a navrátí se do beztvarého-lingamu."